Jezevčík-drsnosrstý
Jezevčík drsnosrstý
Povaha plemene
Drsnosrstý jezevčík je odvážný, dominantní, má smysl pro humor. Je vynalézavý, svéhlavý, mazaný, ostražitý, houževnatý a zvědavý. Drsnosrstého jezevčíka musíte brzy obeznámit s nejrůznějšími možnými situacemi, aby se jeho povaha mohla pozitivně rozvíjet, v opačném případě může být ze všeho nového vystrašený a vzteklý. Jezevčík se dodnes používá k lovu, ale je vhodný i do rodiny.
Popis drsnosrstého jezevčíka
Jezevčíci se dělí do tří základních skupin dle velikosti:
- Standardní velikost (jezevčík velký) má obvod hrudníku od 35 cm, váha smí dosáhnout maximálně 10 kg, ale žádoucí je váha do 9 kg.
- Trpasličí velikost (jezevčík střední) má obvod hrudníku od 30 do 35 cm, běžná váha je kolem 4 kg.
- Králičí velikost (jezevčík malý) obvod hrudníku je menší než 30 cm a váha maximálně 3,5 kg.
Hlava jezevčíka drsnosrstého je protáhlá, stejnoměrně se zužující ke špičce nosu, je čistě a ostře řezaná. Ploché čelo je jen lehce klenuté a pozvolna přechází do jemně tvarovaného, jemně klenutého nosního hřbetu. Čenich je dlouhý a úzký. Chrup je silný a dobře vyvinutý, špičáky do sebe zapadají. Oči jsou velké, oválné, s jasným, živým, inteligentním a přátelským výrazem. Barva jezevčíkadrsnosrstého je zářivě tmavě červenohnědá až černohnědá. Šedé či perleťové skelné oči nejsou chybou šedých nebo skvrnitých psů jsou však nežádoucí. Uši jsou posazené vzadu vysoko u temene hlavy, jsou přiměřeně dlouhé a zakulacené, předním okrajem přiléhají k líci. Hrudní končetiny musí být svalnaté, silné, pevné a široké, schopné práce pod zemí. Hrudní koš je oválný a prostorný, zřetelně vystupuje prsní kost. Břicho je lehce vtažené. Tlapy jsou silně uzavřené, s pevnými polštářky a silnými drápy, prsty nesmí být srostlé. Rovný ocas je rostlý bez výrazného přechodu. Až na čenich, obočí a uši je tělo jezevčíka drsnosrstého pokryto přilehlou, hustou drsnou srstí s podsadou. Na čenichu jsou vousy, obočí je kartáčovité, srst na uších je kratší a hladší než na zbytku těla. Ocas je drsný, srst přilehlá. Vadou je srst měkká, odstávající a kudrnatá. Nejobvyklejší zbarvení je červeno-hnědé, žluté, nebo šedé a bílé, pálení různých barev se vyskytuje na převisech tlamy, obočí, uších, tlapách a v místech řitního otvoru, žíhaní jezevčíci se vyskytují ve dvoubarevné kombinaci.
Klasifikace FCI
Roku 1888 byl v Německu založen „Klub milovníků jezevčíků" a tehdy byl také přijat jejich první standard. FCI IV. - Jezevčíci, oficiální zkratka: J, JTK, číslo standartu: 148 / 09.05.2001 (Německo).
Základní péče o psa
V závislosti na kvalitě srsti se musí přibližně dvakrát do roka škubat, zvláště srst na hlavě má být krátká. Přebytečné chlupy mezi polštářky na tlapkách je třeba jezevčíkovi zastřihávat.
Historie plemene jezevčík drsnosrstý
Drsnosrstí jezevčíci vznikli na přelomu 17. a 18. století křížením hladkosrstých jezevčíků s kníračem a posledních sto let byli tito potomci kříženi ještě s Dandie dinmond teriérem. Dodnes se využívají k lovu vysoké i drobné zvěře (jezevci, králíci, srnci, divoká prasata, lišky).Pes je vhodný do rodiny.
Zdroj:hafici.cz
